Přerušovaný půst – ten nejlepší systém stravování..Anebo ne?

Už nějakou dobu vídávám na českých sociálních médiích příspěvky o přerušovaném půstování. Zdá se být odpovědí na všechny potíže naší současné společnosti. Rychle se po něm zhubne, tělo je zdravější a mysl jasnější.

Papírově vypadá systém přerušovaného půstu jako způsob stravování seslaný z nebes.

Živili se tak naši pradávní předci, kteří neměli vždy přístup k jídlu a přirozeně se tak museli některé dny spokojit s prázdným žaludkem. Pomocí přerušovaného půstování se tělo zbavuje tuku extra výkonně a je tak řešením pro epidemii obezity a s tím spojených mnohých zdravotních komplikací. A ta jasná mysl? Bez snídaně je mozek bystřejší, soustředěnější a výkonnější. Když nemusí tělo plýtvat energií na trávení, využije ji na kognitivní funkce.

Jako správný nadšenec do všeho zdravého jsem si přerušovaný půst vyzkoušela také a hned do začátku se přiznám, že to nedopadlo nejlépe. Nejprve jsem byla zmatená, protože ze všech stran se na mě valily příspěvky o tom, jak je tento systém stravování užitečný. Postupem několika let jsem ale pochopila, proč mi nevyhovoval a asi ani nikdy vyhovovat nebude.

V dnešním článku se tedy dozvíte, co je vlastně ten přerušovaný půst, proč získal tolik popularity, jakou zkušenost jsem si z něj odnesla a jaké jsou alternativy klasického přerušovaného půstování. Jdeme na to.

Co si můžete představit pod přerušovaným půstem:

Je to systém stravování, který rozděluje den nebo i týden na část půstovací, tedy bez jídla, a část dejme tomu stravovací. Nejrozšířenější forma, kterou vidím u ostatních nejčastěji,  je 14 až 16 hodin bez jídla a 8 až 10 hodin stravovacích během dne. V praxi to může znamenat, že si dáte večeři ve 20.00, pak půstujete 16hodin a další jídlo tedy sníte až ve 12 v poledne příštího dne. A pak opět máte 8 hodin stravovacích až do 20.00. Tento přístup jsem si osobně vyzkoušela i já. Další formy mohou být 24 hodin bez jídla jednou až dvakrát za týden, např. dát si večeři v 18.00 a další jídlo až za 24 hodin, tj. další den v 18.00.

Přerušovaný půst neříká, CO se má jíst, ale KDY se dané jídlo má jíst. A tady vidím první problém.

Pokud se stravujete stravou takovou klasickou, spíše nezdravou, tak mi dává úplný smysl, že pokud eliminujete část těchto nezdravých potravin, tak se zaručeně budete cítit lépe. Ulehčíte tělu práci se složitým procesem trávením a to se vám odmění v podobě lehčího pocitu. To samé s kaloriemi. Pokud eliminujete svůj kalorický příjem v podobě těchto časových bloků, tak hubnutí je zaručeno.

Proto si tak nějak představuji, že především ti, co se nechtějí zbavovat svých nezdravých stravovacích návyků, mají z přerušovaného půstu největší užitek.

Je to ale odpovědí na všechny zdravotní problémy? Za mě není. Snížený příjem nezdravých potravin je určitě lepší než zvýšený příjem nezdravých potravin. Ale škodlivé potraviny jsou stále škodlivé.

Když jsem zkoušela zavést přerušovaný půst do mého života, tak se moje tělo tak docela zbláznilo. V čase, kdy jsem mohla jíst si žaludek žádal kalorické bomby, teď a tady a všechny najednou. Měla jsem neustále chuť na brambůrky a čokoládu. Salát? Ani náhodou. Ovoce? Nadýmalo mě, protože se bilo s tím vším tučným v žaludku. Neuměla jsem si dát stopku a nic v lednici ani ve špajzce přede mnou nebylo v bezpečí.

Také zde zmíním zážitek s jedním muslimským studentem angličtiny v Irsku, říkejme mu Mohammad který krátce bydlel u mé rodiny, ve které jsem tehdy pracovala jako au-pair. Mohammad v Irsku pobýval v době ramádanu a jak možná víte, během tohoto tradičního muslimského svátku se nesmí od východu do západu Slunce jíst a ani pít. Pozorovala jsem Mohammada jak si každý večer přinesl velký balík jídla z McDonaldu a trpělivě čekal, až Slunce zamává na dobrou noc. Naneštěstí pro Mohammeda je v Irsku během léta den velmi dlouhý, a tak se pořádně načekal. Ramadán je z mého pohledu takovým přerušovaným půstem, byť o mnoho náročnějším, protože se nesmí pít. A byť mám plný respekt k praktikování těchto tradic, nemůžu než zavrtět hlavou nad tím, že za mě prostě není tělu prospěšné hladovět mnoho hodin a pak se nacpat tím nejtučnějším jídlem.

A tak vím, proč je přerušovaný půst často praktikován společně s keto dietou. Pokud tělu dáte poměrně malý časový rámec na jídlo, tak si řekne pouze o ty nejvíce kalorické potraviny.

Nic z toho výše uvedeného se mi nikdy neděje, pokud svůj krevní cukr udržuji v normálu a nevystavuji ho podobným propadům.

Proč je přerušovaný půst tolik populární:

Jak jsem zmínila, lidé si pomocí přerušovaného půstování dopomáhají k lepšímu stavu mysli a těla především proto, že nespořádávají tolik nezdravých potravin. Bez potřeby změnit stravovací návyky se dopracují k tomu, že se budou cítit lépe, než se cítili dříve. Zažívání zabírá podstatnou část naší energie a tak dává smysl, že když svému zažívání ulevíme, poznáme to v mnoha oblastech.

Budou se ale cítit tak dobře jako kdyby od základu změnili jídelníček a postavili ho z velké části na extra výživných potravinách? To je pro mě velká otázka. Dnešní doba v tomto smyslu není jednoduchá a vím, jak těžké je udělat změny a hlavně je dodržovat. Podle mého názoru ale není odpovědí dopřávat si nezdravé jídlo v omezeném množství namísto celodenního zásobování se.

Tak si tak říkám, jestli je přerušovaný půst namísto prevencí nemocí spíše jen takovým oddalovačem. To znamená, že se nemoci spojené s určitým stravováním objeví tak jako tak, ale jen později, než kdybychom přerušovaný půst nedodržovali. Věda je na toto téma zatím také trochu krátká, téma je to poměrně nové a většina provedených studií byla poměrně krátkodobá nebo na zvířatech. Takže pořádného průzkumu je zatím pramálo.

Co jsem si z něj odnesla?

Můj experiment s přerušovaným půstem neměl dlouhého trvání. Kromě vlčího hladu jsem si paradoxně odnesla pár kileček navrch, podrážděnost, pocit zacpaného zažívání, opuchlost a myšlenky, které se celý den točily jen o jídle.

Znamená to, že je přerušovaný půst nesmysl a nemáte se do něj pouštět? V žádném případě.  Můj názor není univerzální a nemusí platit pro každého. V životě i na mém blogu zastávám názor, že vlastní zkušenost je nejcennějším rádcem a proto pokud pro vás něco funguje, řiďte se dle vlastního pocitu. Jen vaše intuice a nic jiného ví nejlépe, co zrovna vám prospívá.

Jaké jsou tmavé stránky přerušovaného půstu:

Kdo by se do přerušovaného půstu rozhodně neměl pouštět jsou lidé v podváze, těhotné a za mě ani kojící maminky. Dále pak samozřejmě děti a ti ještě ve vývinu. Velkým problémem budou i ti, co mají sklony k poruchám příjmu potravy. Tyto poruchy se přerušovaným půstem dost pravděpodobně jen zintenzivní.

Měli jste někdy velký hlad a nemohli se najíst a vybavíte si pocit, kdy ten hlad najednou prostě zmizel? Tak to se vám do krve právě vyplavil kortisol, alias stresový hormon.

Půstování je pro tělo stres a pokud už máte život poměrně náročný, pak vám přerušovaný půst nijak moc nepomůže.

To samé platí, pokud trpíte adrenálním vyčerpáním, to se například může projevovat tak, že se ráno budíte s velkou únavou a večer přitom máte problémy usínat, bažíte po soli nebo trpíte úzkostmi.

Ruku v ruce s přerušovaným půstem jde také kafe. Pokud se ráno vzbudíte a nedodáte tělu energii v podobě správných kalorií, tak je jasné, že se budete cítit unaveni. Mnoho půstovačů to řeší tak, že si místo snídaně uvaří kávu. Z mého pohledu je to poměrně drastický útok na naše tak už vyčerpané nadledvinky a dlouhodobě to může přinést mnoho potíží.

Je nějaký rozdíl mezi ženami a muži co se týče stravování?

Za mě rozhodně ano. Moje první doporučení a vůbec první zmínka o přerušovaném půstu přisla od muže. Na sociálních médiích vidím, že ti největší zastánci tohoto stylu jsou převážně opět muži.

Z principu mužské a ženské energie je přerušovaný půst mužskou záležitostí.

Dodržování jistých pravidel, nebrat ohled na momentální stav těla a jeho potřeby, vytváření časových úseků a taková jakási rigidita v životě..To je za mě energeticky velmi mužské.

A možná muži mohou s přerušovaným půstem opravdu ladit, protože nejsou tolik ovlivněni hormony na denní bázi, každý den je pro ně téměř ten samý a předvídatelný.

Kdežto menstruační cyklus nás žen vyžaduje flexibilitu a je provázen proměnami během celého měsíce. Půstovat den před menstruací, když mám největší hlad? No za mě spíš utrpení než prospěšná činnost. Proto svému tělu nabízím volnost a ochotu přizpůsobit se jeho individuálním požadavkům, které se denně mění. Tak se ladím na svou ženskou stránku a nechávám ji zářit ven.

Jaké jsou alternativy běžného přerušovaného půstu?

Existuje alternativa, kterou já dělám moc ráda.

A to je nejíst až do oběda žádný tuk ani koncetrované bílkoviny. Já vím, poměrně odlišná rada od té, kterou také slyším často, a to dát si velkou snídani plnou bílkovin a nějakého tuku jako avokádo nebo ořechové máslo. Třeba vajíčka a toast s avokádem.

Bohužel já kdybych si něco takového dala hned na ráno, i kdyby to bylo v rostlinné podobě, tak se můžu akorát tak odkulit zpět do postele anebo začít den s trávicími obtížemi.

Pro mě prostě nejlépe funguje, pokud si během rána a dopoledne dávám pouze ovoce, čerstvou zeleninu a čerstvé zelenino-ovocné šťávy v libovolném množství. Jeden banán by mi určitě nestačil. Odpoledne a večer se mi bílkoviny a tuky už tráví mnohem snadněji.

Máte svou vlastní zkušenost s přerušovaným půstem a je něco, co s vámí v mém článku zasouznilo? Podělte se na mém Instragramu nebo Facebooku pod příspěvkem.

Přeji vám krásný den.

Zdroje:

https://www.evahajska.cz/onemocneni-nadledvinek
https://www.dietdoctor.com/would-you-still-recommend-intermittent-fasting-if-i-have-adrenal-dysfunction
https://www.healthline.com/nutrition/intermittent-fasting-guide#11
Eva Sušilová
Inspiruji ostatní jak zářit zevnitř i navenek.

Jsem máma, partnerka, s hlavou věčně v oblacích, nadšenkyně do rostlinné stravy a obdivovatelka všeho živého. Baví mě vše netradiční, alternativní ,ráda bořím mýty a testuji hranice.

V mém e-booku Zářivý život sdílím mé top tipy a návody k meditaci, vizualizaci, k životu ve vnitřním míru a vděčnosti, základy rostlinné stravy, jak jsem nabrala a zhubla 25kg, mé zkušenosti s půsty a očistami a mnoho, mnoho dalšího. Sepsala jsem vše co vím o své vášni pro zdraví, přírodu a harmonii v těle i na duši.

Bydlím v Dublinu, kde s mým brazilským partnerem vychováváme našeho česko-brazilsko-irského syna.